Jak dál ?

Hranice lidského chtíče ovládnout tuto planetu  se neustále posouvá a ztrácí sebekontrolu. Hraje si s mocnějším, než kdy lidstvo bylo i bude, v blaženém uspokojení, že vše zkrotí, ovládne a využije...... ale jak dlouho ještě.....kam až chce lidstvo ve svém konání zajít?

To bylo tenkrát, když jsme ještě svítili loučemi, svíčkami či petrolejkou, opravdu chodili pěšky nebo jezdili na koni. Jo, to Vám byla romantika,  nebyla elektřina, natož televize, počítače nebo dokonce mobilní telefony. Pro vodu jsme chodili ke studni, poštu nám nosili holubi, na louce jsme sbírali byliny, v lese klestí, borůvky a houby, v potoce s křišťálově čistou vodou chytali pstruhy, trávu jsme sekali kosou, pole jsme okopávali motykou, snih jsme odhrnovali lopatou, topili dřevem v jedné místnosti.

Jo jo, to bylo tenkrát, když jsme ještě neházeli pneumatiky do lesa, nejezdili autem, vlakem či autobusem i na velmi krátké vzdálenosti, nevypouštěli do řek a potoků hormony a chemikálie, nesolili silnice pro vlastní pohodlnost,nezabetonovávali každý kousek zeleně, nepřemisťovali koryta řek, nezamořovali jsme oceány a moře odpadem.

To byl tenkrát jiný svět. Byl snad lepší?  Nebo byl horší? Nebyl, byl zkrátka jiný. Svět  a celá společnost i s ním má prostě svůj vývoj, který jen těžko zastavíme. Ale na  té cestě za lepším bychom alespoň trochu měli zauvažovat nad spotřebou veškeré energie, nejen té elektrické.  A zkusit nejen hledat pořád nové a ekologičtější zdroje, ale raději právě způsob, jak jimi šetřit. Ano, můžeme se strašit, co budeme dělat, až definitivně spotřebujeme uhlí, ropu, zemní plyn a jiné nerostné bohatství?  To snad zavřeme krám?  Sbalíme se a odletíme na jinou planetu? To asi ne.

Nebo je to trochu jinak? Není té elektřiny dostatek? Máme čím dál úspornější spotřebiče, čím dál méně průmyslových podniků. Vždyť jí velké množství vyvážíme ( celý jeden Temelín ročně). Naproti tomu zase právě dovážíme zemní plyn a ropu. Možná, že energetická problematika  má daleko větší záběr, jak ekonomický, tak i politický. Není to jenom o vyčerpatelnosti ložisek, ale třeba i o distribuci, a proto i o konečné ceně pro spotřebitele, a´t už velkého či malého, ale její cena hraje velkou roli. 

A ta geotermální z hloubkových vrtů?  Je levná a ekologická? Vždyť její cena by měla několikanásobně převýšit  tu jadernou a  bez evropských dotací se to opravdu neobejde. Ale co jsou to ty evropské dotace? Kdo koho dotuje?

Možná by se to dalo popsat na příkladu s bochníkem chleba. Ten rozdělíte na poloviny, jednu si necháte, také něco musíte jíst, druhou dáte sousedovi, ten má nějaký aparát pro příjem a přerozdělování bochníků. Z té půlky ukrojí půlku, protože má nějakou režii, a tu druhou vám vrátí, ale jenom pokud dodržíte podmínky pro přidělování částí bochníků. Takže komu vlastně patří ty bochníky  - dotace? Všem členům uskupení pro přerozdělování bochníků. Takže proč by tedy někteří členové uskupení nepožádali o přidělení části bochníku na svůj projekt, když mu na to ostatní členové přispějí? A s klidným srdcem všem těm členům - bochníkovým přispěvatelům neprodával energii v jakékoliv podobě? To je přeci logické a pro příjemce bochníkových dotací výhodné, ne?

Samotnými vrty uvažované geotermální elektrárny a následným vytvořením podzemního výměníku můžeme zničit to nejcenější, co máme. Prameny zdroje života – prameny vody, bez eletřiny nám to sice půjde těžko, ale půjde, ale bez vody to nepůjde vůbec. Bez vody není života. A cesty zpátky prostě není.

A to jsme se nedostali ještě k té technické stránce, tak snad příště ......................